Jakub Švéda

Ve svých obrazech, kresbách a světelných objektech (ovšem i ty jsou velmi malířsky cítěné) rozvíjí Jakub Švéda již několik let svou osobitou estetiku, s níž přišel už během studia na pražské akademii. Je založena na několika dílčích principech, pramenících v rozličných, často protikladných oblastech současné vizuality:najdeme tu koláče rozteklých barev stejně jako geometrické struktury, technicistní prvky odvozené ze světa vědy i citace subkultury, vedle tradičních malířských technik často používá postupy grafity nebo grafického designu. Tím nejobecnějším rysem Švédovy tvorby však je už samotné fúzování těchto principů – ve svých obrazových cyklech je volně kombinuje, opouští je a zase se k nim vrací. Jeho dosavadní tvorba tak má charakter postupné permutace jednoho základního tématu, jež by se nechalo popsat jako úsilí o to, vyjádřit ryze výtvarnými prostředky abstraktní povahu současnosti, její tresť, která má paradoxně co do činění spíše s povrchem než s hloubkou. S koncem modernismu přestala platit metafora světa jako obrazu, z něhož sice vidíme jen část, ale jsme přesvědčeni, že spolu s pohledy jiných a budoucích lidí lze tuto mozaiku poskládat do smysluplného celku. Dnes má spíše podobu informačního proudu nesoucího tříšť fragmentů, který nás zahlcuje, aniž bychom měli pocit, že mu lépe rozumíme. Tento dynamický charakter současné civilizace, unikající našemu poznání ve změti interpretací a informací, přesně koresponduje s povahou Švédova obrazového světa, spojujícího krásu barevných nánosů a působivé vizuální efekty se znepokojujícími signály, které vystřelují do našeho podvědomí.

Marcel Fiš