Skupinová výstava

Výstava je koncipována jako průřez tvorbou českých nejvýznamnějších stuckistů (Markéta Urbanová, Jaroslav Valečka, Jiří Hauschka, Jaromír 99) a přizvány byly i Alena Kupčíková, zastoupena chlupatými akty, spolu se sochařkou Zuzanou Beránkovou vystavující dílo Vanchura. Výstavní projekt Species Periclitata je výjimečným setkáním různorodých osobností, dnes spíše ojedinělých. Originální východiska stuckistických autorů spojuje jejich spřízněnost s klasickými médii, přestože každý z nich opětovně vystupuje a hledá pro ně nové podoby. Zdánlivě ve vzájemném protikladu tak vůči nim stojí díla Aleny Kupčíkové, která ve svých chlupatých aktech jednoznačně prokazuje současnost tématu zpodobnění ženského těla. Stuckisté po delší odmlce opětovně potvrzují oprávněnost jednoho ze základních bodů stuckistického manifestu datovaného rokem 1999, které v českém překladu zní: “Je povinností stuckistů prozkoumat svoje neurózy i nevinnost”.
Ing. Martina Veverková

Hnutí stuckistů a jim spřízněné tendence kladou důraz na malbu jako autentický umělecký prostředek a vymezují se kriticky vůči neo-konceptualismu třeba okruhu Young british artists, i když i zde hraje malba svou roli. Umělci zastoupení na naší výstavě nejsou všichni malíři, ale jejich společným znakem je důraz na vizuální stránku tvorby, zobrazivost a též jistá míra stylizace různého typu. V případě Jaroslava Valečky se jedná o symbolisticko-expresionistický typ stylizace a příběhovosti, v jehož pozadí je nejen melancholie, ale i násilí, napětí a na druhou stranu groteska a ironie. Tenzi cítíme i v pozadí děl Markéty Urbanové, v nichž mnohdy dochází i k deformaci těl v rámci bizarních, znepokojivých a konfliktních situací, které připomínají nezřídka scény z hororu. Setkáváme se zde s obsesí smrtí ve vztahu ke kráse (jako třeba v povídkách Jakuba Arbesa), s obsesí rozkladem těla, s motivem strachu i sentimentu. Malby Jiřího Hauschky využívají světelných kontrastů a jsou lineárně a plošně stylizovány a vytvářejí tak možná přechodové území ke komiksu, jak byl citován třeba některými pop-artovými potažmo postmoderními malíři. Výsostná komiksová stylizace, která zahušťuje příběh a čas, pracuje opět s kontrastem, plochou a linearitou, je přítomna v dílech Jaromíra 99, který zdůrazňuje akci, dějovost a syrovou atmosféru. Větší míra konceptuálního pojetí je vlastní Aleně Kupčíkové, jejíž díla jsou však ve výsledku též především vizuální reprezentací, objektem, který má mnohdy i latentní haptické kvality a odkazuje k lidské tělesnosti či smyslovému vnímání. Naše výstava zkoumá určitý výsek výtvarné scény, pro nějž je charakteristický důraz na smyslové a emoční působení děl “tváří v tvář” divákovi, důraz na nepřeložitelnost optických a materiálních kvalit díla do čistě konceptuálního, duchovního projektu. I tato díly se nicméně opírají o jistý myšlenkový záměr a mají svou sofistikovanou formověpříběhovou strukturu. PhDr.Václav Hájek, Ph.D.