Filla Emil
3. dubna 1882 Chropyně – 7. října 1953 Praha
Český kubistický malíř, grafik a sochař.
Po dokončení obchodní školy pracoval jako úředník pojišťovny, tato práce ho však nenaplňovala, Od roku 1903 studoval v Praze Akademii výtvarných umění. Školu však opustil po třech letech kvůli konvenčním metodám a náplni výuky a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. Později se stal členem skupiny Osma a Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve ovlivněn dílem El Greca, později Pabla Picassa a Georgesa Braqua. Žil v Paříži odkud pak musel uprchnout do Nizozemska, kde e zapojil do českého odboje, po válce se vrací do Československa, kde pracuje na ministerstvu zahraničí, ale velmi záhy se opět vrací k malování, věnuje se zátiší a tématu ženy, avšak v polovině 30.let reaguje umělecky na vzrůstajícím nebezpečím nacismu. Hned v první den druhé sv. války byl zatčen a prožil v koncentračních táborech celou válku. V roce 1945 byl jmenován profesorem nově založené Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Těsně po skončení války se ve své tvorbě se vracel k tématu války, koncentračních táborů, především Buchenwaldu. Od roku 1947 až do smrti pak vytvářel krajinomalby převážně Českého Středohoří.