Wagner Josef
(2. březen 1901 Jaroměř – 10. únor 1957 Havlíčkův Brod) Sochař českého původu, který pochází ze starého sochařského a kamenického rodu. V letech 1914-17 se vyučil kameníkem, později...
Wagner Josef
(2. březen 1901 Jaroměř – 10. únor 1957 Havlíčkův Brod) Sochař českého původu, který pochází ze starého sochařského a kamenického rodu. V letech 1914-17 se vyučil kameníkem, později (1917-21) studoval na Odborné sochařskokamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší u Q. Kociana. V letech 1922-26 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u J. Štursy a Ot. Španiela. Také navštěvoval školu stavební plastiky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u O. Gutfreunda (1926-27). Přestože díla jeho učitelů jsou v českém sochařství klíčová a přejal od nich podněty, nesledoval Wagner program žádného z nich. Jedinečný smysl pro hmatové hodnoty je podmíněn rodovou kamenickou tradicí a zážitkem Braunova barokního díla v Kuksu. Wagnerovo dobré hmatové, objemové a prostorové cítění je znatelné u tzv. kamenů, pratvarů, zvířecích plastik nebo ženských torz. Wagner čerpal z poezie, nechává se inspirovat mj. díly básníků Máchy, Villona, Jesenina; měl vztah k zemi, kdy volba materiálu nese jednak obsahový a také symbolický význam, např. dřevo, které je cítěno jako rostlé a živoucí. Součástí Wagnerovy tvorby je portrétní tvorba (např. Podobizna umělcovy matky) pomníky (B. Smetana, náhrobek Karla IV., pomník padlým ve Dvoře Králové). Josef Wagner je laureátem státní ceny (1953) za novou restaurační metodu při obnově sgrafit na Míčovně; a jeho tvorba byla v rámci samostatných výstav prezentována v Čechách i zahraničí (Velká Británie 1947, Polsko, Maďarsko 1954, Benátky).